Jedna želva za druhou

★★★★★

Autor: John Green

Nakladatelství: Yoli

Šestnáctiletá Aza neměla vůbec v plánu pídit se po tajemstvích uprchlého miliardáře Rusella Picketta, ale v sázce je sto tisíc dolarů a její nejlepší a nejstatečnější kamarádka Daisy, se nemůže dočkat, až se společně pustí do vyšetřování.

Aza se opravdu snaží. Snaží se být dobrou dcerou, skvělou kamarádkou, vzornou studentkou, a taky schopnou vyšetřovatelkou. Zároveň však bojuje s nekončícím vírem svých vlastních myšlenek, kterým není schopná poručit…

Když jsem si knížku vybrala, čekala jsem něco jako detektivku. Prostě knihu, jejíž hlavní zápletkou je velká výprava s cílem najít miliardáře Rusella Picketta a zjistit příčinu jeho zmizení. Ze začátku knihy to tak opravdu vypadalo, ale pak se tato dějová linka zasunula do pozadí a ke slovu se dostaly především pocity a myšlenky hlavní hrdinky Azy, trpící OCD. Taky se objevila pěkná romantická linka, která stejně jako ve většině Greenovek rozhodně nebyla žádné klišé. 

,,Opravdová hrůza není bát se, ale nemít v tom na vybranou."

O Obsedantně kompulzivní poruše jsem se poprvé dozvěděla asi před rokem, když jsme ve škole dělali projekt na psychické poruchy. Já jsem si vybrala právě OCD a už tehdy mi tato nemoc připadala zajímavá i děsivá zároveň. A když jsem se pak pustila do této knihy, oba tyto pocity to ve mě umocnilo. Nedokážu si úplně představit, jaké to je vypořádávat se s vtíravými myšlenkami, které člověk nedokáže ovlivnit, ale tato knížka mi to alespoň trochu přiblížila. Z toho, jak John Green popisuje Aziny pocity je na první pohled zřejmé, že s touto poruchou musí mít sám bohaté zkušenosti. A asi právě proto je to tak reálné. 

,,Podívat se na tebe může každý, ale je dost vzácnost najít někoho, kdo vidí stejný svět jako ty."

Celá kniha byla typická Greenovka. Zajímavé čtení s vážnějším tématem a záblesky humoru, které opravdu rychle ubíhalo a bylo naplněné horou citátů a myšlenek. Opět jsem navíc poznala spoustu zajímavých osobností, které bych v reálném světě s otevřenou náručí přijala do svého života. 

,,Být dítě jsem uměla báječně. To, co jsem teď, mi hanebně nejde."

Sama nemám s OCD zkušenost, ale obdivuju každého, kdo si poruchou prochází. Musí to být nesmírně vyčerpávající. Ani teď nevím, jak se lidé s touto nemocí cítí, ale mám alespoň malou představu. Tu ostatně můžete mít i Vy, po přečtení této knížky, kterou Vám můžu vřele doporučit. 

Kterou z knih Johna Greena máte nejradši? Napište mi do komentářů. Za jakékoliv odezvy budu vděčná. ♡