Kroniky prachu

★★★★★
Autor: Lin Rina
Nakladatelství: Fragment

Šaty, plesy, plané řeči a na konci toho všeho… ideální manžel. Tak si představuje Animantina matka nejbližší budoucnost své dcery. Jenže Animant je tento svět pozlátka na hony vzdálený. Ona se nejraději pohybuje na mnohem zajímavějším místě – ve světě knih a příběhů. Ačkoliv se s pomocí vtipu a sarkasmu snaží odehnat realitu od sebe co nejdál, stejně ji doběhne. Nabídce pracovat jeden měsíc v univerzitní knihovně se nedá odolat, a tak plna očekávání opouští nudné provinční městečko a odjíždí do Londýna.
V obklopení tolika knihami se jen těžko dokáže soustředit na své pracovní povinnosti. Její už tak rozptýlenou pozornost narušuje i vrchní knihovník – nejprotivnější muž na světě, se kterým není lehké vyjít. Přesto v ní začne probouzet city, které předtím neznala. A ani ta nejučenější kniha jí neporadí, jak se s nimi vypořádat.

Tato kniha se stala mou první přečtenou knížkou tohoto roku a vůbec toho nelituju, ba právě naopak. Lépe jsem si asi vybrat nemohla. 
Kniha čtenářům přináší pohodové a odpočinkové čtení s jemným nádechem romantiky a velmi sympatickými postavami. Vztah Animant s panem Reedem se budoval opravdu pomalu, takže jsem trnula od začátku do konce děje a to i přes fakt, že tento typ příběhů většinou končívá dobře. 

Do hlavní hrdinky jsem se dokázala velice rychle vžít a v průběhu jsem zjišťovala, jak charakterově podobné si jsme. S Animant nemám společnou jen lásku ke knihám a dobrému jídlu, ale i tvrdohlavost, svobodomyslnost a tak trochu náladovost. Já naštěstí narozdíl od Ani nežiju v době, kdy byl úkol žen ve společnosti mlčet a usmívat se, takže mi tyto vlastnosti procházejí. 

V tomto příspěvku samozřejmě nesmím zapomenout zmínit pana Reeda, jelikož vývoj právě této postavy se mi líbil nejvíc. Z panovačného a hádavého mrzouta se vyklubal sice hádavý, ale velmi milý muž se smyslem pro logiku a sarkasmus. 

Dlouho jsem seděla a přemýšlela nad tím, co bych knize mohla vytknout, ale marně. Sama popírám existenci dokonalosti, ale tuto knížku jako dokonalou označit musím. Nejenže jsem díky ní našla své knižní dvojče, ale taky mi poskytla nádherný týden v londýnské univerzitní knihovně s tvrdohlavou Animant Crumbovou a protivným Thomasem Reedem. A za to jsem jí opravdu vděčná.

A jaká byla/bude Vaše první kniha roku 2020? Líbí se Vám? Napište mi do komentářů. Za jakékoliv odezvy budu vděčná. ♡

Komentáře

  1. Ahoj, krásný článek. ❤️ Jsem ráda, že se Ti ta knížka líbila. Já Kroniky prachu dostala loni v létě k svátku. (Sama jsem si ji vybrala díky dobrým recenzním.) Tehdy jsem ji rozečetla, ale po 100 stránkách jsem ji odložila. Letos v létě jsem se k ní vrátila a rozečetla ji, ale četla jsem i jiné knihy, takže teď mám přečtenou půlku. O prázdninách se k ní zase vrátím a chtěla bych ji do konce roku už dočíst. 🙈
    Asi to není úplně ten typ knihy pro mě, ale i tak je pěkná, jen pro mě není tolik čtivá...

    OdpovědětVymazat

Okomentovat