Gump - pes, který naučil lidi žít

★★★★★

Autor: Filip Rožek

Nakladatelství: Kontrast

Srdceryvné vyprávění očima toulavého psa Gumpa. Příběh o cestě plné překážek a pastí, o lásce, která má sílu dosáhnout až za duhový most, o neochvějné psí obětavosti položit život za svého páníčka, o naději, kterou nespoutá ani ten nejpevnější řetěz, ale také o zvířecí moudrosti, která nám lidem otevírá oči.

Nedávno jsem zjistila, že se to v mé knihovničce hemží autory ze všech možných zemí, ale ti z mé domoviny jsou tam zastoupeni jen zřídka. Jsem tak ještě radši za tuto skvělou českou knížku, kterou jsem dostala jako dárek a k jejímuž přečtení mi stačilo jedno jediné odpoledne. Kniha není nijak dlouhá, ale jak jsem sama zjistila i 136 stran může člověku změnit pohled na svět a naplnit ho (ne)obyčejným štěstím. 

,,Jedinej člověk může vzít psovi jeho štěstí a jedinej člověk mu ho zas může vrátit."

Kniha je psaná tak jednoduše, že jsem nabyla dojmu, že ji opravdu vypráví pes Gump. Zároveň v ní ale bylo spoustu mouder a myšlenek o psích i lidských životech a o soužití obou tvorů navzájem. Spoustu lidí o knize psalo, že je příběhově slabší. Pravda, nebyl to žádný nervák plný napětí a zvratů, ale o to víc byl příběh reálný. Gumpovo vyprávění mě zahřálo u srdce, čímž splnilo vše, co jsem očekávala. 

,,Lidi jsou dobrý skoro všichni, jen některý ten svůj život ještě vůbec nepochopili."

Kromě samotného příběhu je v knížce k nalezení spoustu dalších věcí a informací. Například se v ní dozvíte něco o autorovi, o projektu, na který můžete koupí knihy přispět, o skutečných psích i lidských životech, kterými byly postavy inspirovány a v neposlední řadě i o písni Protože to nevzdám, která po vzoru Gumpa pomáhá našim čtyřnohým kamarádům v nouzi. A nesmím zapomenout ani na nádherné akvarelové ilustrace Weroniky Gray, které doplňují každou kapitolu, a které alespoň já upřímně obdivuji. 

,,Když člověk totiž druhýmu člověku věřit chce, tak i když ví, že se plete, tak stejně uvěří."

Gump - pes, který naučil lidi žít, naučil tak trochu žít i mě. Po knížce se rozhodně znovu nebudu bát sáhnout a možná ji příště otevřu za cílem zlepšit si chmurný den. Do nepohody se totiž podle mě jako zlepšení nálady hodí skvěle. 

Jak jste na tom s českými autory? Čtete jejich knihy? Nebo dáváte přednost těm ze zahraničí? Napište mi do komentářů. Za jakékoliv odezvy budu vděčná.