Autor: Markus Zusak
Nakladatelství: Argo
Příběh románu, jehož hrdinkou je dospívající dívka Liesel Memingerová, je zasazen do Německa za 2. světové války. Mladý australský autor sepsal na základě vyprávění své babičky silný, jímavý a neobyčejně čtivý příběh. Jeho vypravěčem učinil Smrt. Smrt je zdánlivě nezúčastněný divák, s dokonalým odstupem, s osobitou perspektivou; má všechny předpoklady pro to být svědkem a vypravěčem. Ale příběh Liesel Memingerové je tak mimořádný, že i Smrt si musí přiznat zájem o živé lidi, dojetí z jejich utrpení, hořkost a úlevu z konců. I Smrt má srdce.
Na Zlodějku knih díky její originalitě rozhodně jen tak nezapomenu. ☺️ První neobvyklou věcí, kterou jsem zaznamenala už při prvním čtení anotace, a která mě na tuhle pěti set stránkovou bichli nalákala, je vypravěčka příběhu. Tou je totiž smrt, což knížku bezpečně odlišuje od jiných románů odehrávajících se za druhé světové války. Tato průvodkyně dějem si mě okamžitě získala. Zamilovala jsem si její úhel pohledu, moudra a myšlenky, kterými opravdu nešetřila, její poznámky vkládané různě mezi odstavce, ozvláštňující už tak zajímavý text, a taky humor, který mi velmi sedl. Takže děkuji Markusu Zusakovi za to, že dal čtenářům, možnost si pro změnu smrt oblíbit a ne na ni hledět s odporem. 🤍
KOUSEK PRAVDY
Nenosím srp ani kosu. Beru si jenom černé roucho s kapucí, když je zima. A nemám ty ostré rysy připomínající lebku, které mi tak rádi nasazujete, když jsem daleko. Chcete vědět, jak vypadám doopravdy? S tím vám můžu pomoct. Najděte si někde zrcadlo, a já budu pokračovat.
A jsem mu moc vděčná ještě za jednu věc, za netradiční zážitek v podobě toho, jak krásně a poeticky je Zlodějka napsaná. Nikdy jsem nečetla knihu, kde by si autor tolik hrál se slovy, používal tak velké množství uměleckých prostředků a přesto vše znělo přirozeně. Ani nepočítám, kolikrát jsem si nějakou pasáž četla opakovaně, protože jsem se zkrátka nedokázala nabažit té nádhery. 😍
Říká se, že válka je nejlepší přítel smrti, ale musím vám povědět, že já to vidím jinak. Pro mě je válka jako nový šéf, který od vás očekává nemožné. Stojí vám za zády a opakuje dokola jedinou věc: „Dělej, dělej.“ Tak se do toho opřete. Doděláte to. Ale šéf vám nepoděkuje. Chce po vás ještě víc.
Samotný příběh je skvělý a velmi jsem si jej užila. Když jsem se dostala až na jeho konec, čekala jsem nával emocí, který popisuje spousta lidí ve svých recenzích, ten se však nedostavil. Vůbec mi to ale nevadilo. Zavřela jsem knihu spokojená. Spokojená se závěrem, jaký byl pro ni hoden a spokojená, protože jsem měla možnost poznat něco, co se v mnoha ohledech blížilo dokonalosti. 😌
POZOROVÁNÍ
Dvojice průvodčích. Dvojice hrobníků.
V zásadě šlo o to, že jeden z nich udával povely. Druhý dělal, co se mu řeklo.
Otázka zní, co když je těch druhých
o moc víc než toho prvního?
Tohle všechno je Zlodějka knih. Originální a krásně napsaný příběh s úchvatnou atmosférou, který teď budu doporučovat na každém kroku. 😄❤️ Sama se k němu plánuju brzy vrátit, nejspíše prostřednictvím audioknihy, která mě velmi láká. 😊
Čtete knihy odehrávající se za druhé světové války? Kterou byste doporučili? Napište mi do komentářů. ♡
Komentáře
Okomentovat