Cestovatelka

★★★★★

Autor: Alexandra Bracken

Nakladatelství: CooBoo

Etta byla vytržena ze svého života a vhozena do minulosti, kde jakákoli její chyba může změnit budoucnost. Poté, co je unesena a probudí se na neznámém místě a v neznámém čase, ji ohrožují dvě mocné skupiny nepřátel, které si přejí její smrt. Ale dostane se jí pomoci od někoho, od koho to nikdy nečekala. Od někoho, kdo by měl být dávno mrtvý. Mezitím Nicholas a Sophia sledují Ettinu stopu a snaží se ji vypátrat, i když se jim v tom Ironwoodovi snaží ze všech sil zabránit.

Jak Etta a Nicholas bojují, aby je jejich cesty svedly k sobě navzájem, procházejí různými místy i dějinnými epochami a uvědomují si, že čas i historie se náhle mění. A oni se mění s nimi.

První kniha série nabízela čtenářům poměrně klidné čtení s pouze malou dávku napětí, což způsobili hlavně Nicholas a Etta, ze kterých se stal nádherný pár, jenž dával naději na dobrý konec i v chmurnějších částech příběhu. Díky rozdělení Etty a Nicholase jsem trnula od samého začátku knížky a modlila se za pozitivní vývoj děje. Na knize se mi líbila akce, nečekaná odhalení a změny charakteru některých postav. 

„Sliby jsou pro svatý a neschopný. Většinu času stejně nesplníme ani ty, které jsme si dali sami.“

Kdybych mohla knize udělit své vlastní ocenění, byla by to cena za nejroztomilejší konec fantasy románu. Po skoro pěti stech stranách napětí přišlo kouzelné shledání dvou hlavních postav, které vykouzlilo úsměv na tváři mně a jistě i mnoha dalším čtenářům.

„Stíny se krmí ve tmě a nepřestanou, dokud nás nepožerou do jednoho.“

Já sama se řadím mezi ty čtenáře, kteří každou knížku přečtou pouze jednou a pak se přesunou k další sérii nebo samostatné knize. Jak je vidno, jedna duologie z cestovatelského prostředí způsobila to, že jsem změnila své tradice a zásady a jsem odhodlaná přečíst si Pasažérku i Cestovatelku znovu. Mám pro to jeden prostý důvod. 

Chybí mi Etta. A chybí mi Nicholas. A chybí mi všechny ty cesty a dobrodružství, které mi tato série poskytla, a které se nyní změnily na pouhé fiktivní vzpomínky. Ačkoliv vím, že každý příběh má svůj konec, teď bych pro pokračování zabíjela (nemějte strach, je to jen slovní obrat).

Snažila jsem se vymyslet co knize vytknout, jenže na nic jsem nepřišla. Podle mě měla duologie vše, co správná fantasy série mít má a obě knihy se posunuly v mém pomyslném žebříčku nejoblíbenějších knih na přední příčky. 

Moc doufám, že se Alexandra Bracken rozhodne dát psanou podobu dalšímu úžasnému příběhu.

Dáváte přednost akci nebo spíše klidnějším, odpočinkovějším knihám? Máte jiný názor na tuto knihu? 

Napište mi do komentářů. Za jakékoliv odezvy budu vděčná. ♡