Každé srdce je bránou

★★★★☆
Autor: Seanan McGuire
Nakladatelství: CooBoo 

Děti za správných podmínek vždycky mizely: proklouzly stínem pod postelí nebo šatníkem, propadly se králičí norou a vynořily se… jinde. Ale kouzelné světy nemají pro ty, co se už nehodí, pochopení. Nancy se kdysi zatoulala, ale teď už je zpátky. A neustále hledá způsob, jak se vrátit zpátky do svého světa. Její příjezd do Domova slečny Westové znamená změnu: za rohem číhá temnota a jen ona a její spolužáci mohou zjistit, co se vlastně děje. Bez ohledu na cenu, jakou budou muset zaplatit.

Když jsem o velikonoční neděli začala knihu číst, očekávala jsem milou oddechovku se zajímavou myšlenkou a plnou fantazie. Nevím, jak jsem k tomuto domnění došla. Čím víc jsem se totiž začítala, tím víc mi docházelo, že to bude téměř vše, jen ne klidné čtení. Chvílemi jsem si dokonce připadala, že jsem se ocitla v Sirotčinci slečny Peregrinové, přeneseného do hororového prostředí. Šílenost? Tak trochu. Ale rozhodně to byla krásná šílenost. 

,,Naděje znamená, že lpíš na věcech, které se už nikdy znovu nevrátí, a tak pomaličku krvácíš, až nezbyde vůbec nic."

Musím uznat, že nápad a myšlenka byly opravdu originální a plně hodny autorčině osobnosti. Vadilo mi snad jen, že jsem se do knihy neuměla začíst. Nevím, čím to bylo, ale musela jsem nad textem hodně přemýšlet a nedokázala jsem se uvolnit. Právě proto kniha přišla o hvězdičku, která jí chybí do plného počtu.
Postavy jsem si ale zamilovala na první pohled (nebo záčet?). Všechny mi připadaly strašně zajímavé a sympatické a u každé jsem měla pocit, že je potřebuju za přátele v reálném životě. Vím, že něco takového není možné, tak jsem se rozhodla, že někdy zkusím nakreslit alespoň fanarty.

,,Jste strážci tajemství celého vesmíru, milovaní světy, o kterých se ostatním ani nesnilo, natož aby je zahlédli..."

Knížku bych dokázala označit nespočtem různých štítků. Nenašla jsem v ní jen prvky fantasy, ale i detektivní zápletku, trochu černého humoru a pár morbidnějších pasáží. Jediné, co kniha postrádá je romantická linka. Ze začátku se opravdu zdálo, že by v příběhu mohlo propuknout i něco víc, než jen přátelství, nicméně, čím víc jsem poznávala hlavní postavy, tím víc mi bylo jasné, že něco takového by bylo téměř nemožné. Ve výsledku mi to ale vůbec nevadilo a dokonce jsem to i ocenila. Nějaká romantická linka by byla v příběhu tohoto rázu zbytečností a nadbytkem.

,,Vždy předpokládej, že ta nejjednodušší odpověď je ta správná, protože tady to tak většinou je."

Kniha je sama o sobě velmi krátká, má jen 169 stran. Protentokrát mi ale tento rozsah plně vyhovoval a možná má díky němu knížka i své kouzlo. Kdybych si někdy chtěla užít děsivě šílené odpoledne, vím, po čem sáhnout. A třeba brzy vyjdou v češtině i další díly série, nad kterými si budu moct připadat o trochu méně divná. 😄

Chtěli byste taky najít bránu do světa fantazie, kde byste mohli být sami sebou? Jak by váš svět pravděpodobně vypadal? Napište mi do komentářů. Za jakékoliv odezvy budu vděčná. ♡

Komentáře