Milionkrát June

★★★☆☆

Autor: Emily Henry

Nakladatelství: CooBoo 

Dokáže láska překonat kletbu, která provází jejich rodiny už celé generace? Celý život jí rodiče vtloukali do hlavy jediné pravidlo: drž se dál od rodiny Angertových. Ale když se June náhodou doslova srazí se Saulem Angertem, zajiskří to a její svět se propadne do chaosu. Kdo přesně je tenhle kluk, který se po pěti letech zničehonic vrátil do jejich rodného města? A proč June, v hloubi duše věrná tradicím své rodiny, nikdy nepřemýšlela o tom, jak moc její otec Angertovy nenáviděl? Obě rodiny o příčinách dlouholetého sporu svorně mlčí. Dokážou společně se Saulem odhalit pravdu?

Přiznejme si to přímo a otevřeně, čtecí krize je hnus! V poslední době o ní mluvilo (a stále mluví) spousty bookstagramerů a možná, že někteří z nás i přes to nevěřili, že by nás mohla taky potkat. Třeba já. Mě se však bohužel před dvěma týdny taky rozhodla navštívit a asi jsem se jí stále úplně nezbavila. Rozhodně mi ale alespoň trochu pomohla tato knížka, a to i přes to, že jsem se s její první polovinou trochu trápila. Nevím, jestli to bylo kvůli mé malé čtecí nechuti, nebo proto, že mě kniha do určitého bodu prostě nebavila. Ať je tomu ale jakkoliv, promítlo se to na hodnocení. 

,,Žádná z dobrých věcí, které na světě jsou, by se nám neměla stát náhradou za ty nejlepší věci, o které jsme přišli."

Druhá polovina už se mi líbila velmi. Děj se začal rozjíždět a já jsem získala chuť číst další kapitoly. 

Autorka se zřejmě při tvorbě romantické linky inspirovala Romeem a Julií. Zakázaná láska a dávné křivdy provázejí celou tuto knihu. 

Vše je navíc tak trochu opleteno kouzly, duchy a vzpomínkami, které hlavním hrdinům i čtenářům pomáhají pochopit, co se vlastně kdysi stalo. Velmi mě také zaujala myšlenka knihy a vyobrazení posmrtného života. Jestli to totiž takhle chodí po smrti, nemáme se čeho bát.  

,,Zármutek je díra v těle, která se nedá ničím zaplnit."

Konec dobrý, všechno dobré. Konec byl opravdu pěkný, jen snad malinko chaotický. Trochu jsem u něj ztrácela pojem o prostoru, ve kterém se odehrával a souvislosti celkově mi nějak nelezly do hlavy. Nevím, jestli autorka některé věci nedomyslela, neuměla je vysvětlit a nebo jsem jen byla nepozorný čtenář. Možné je vše a o této knize to platí dvojnásob. 

,,Je snadné uvěřit tomu, že pokud bys mohla udělat všechno znovu, udělala bys každičkou věc jinak."

Ačkoliv mě kniha zprvu moc nebrala, nakonec jsem spokojená. Tři hvězdičky mi přijdou pěkné a navíc je možná díky mé situaci v uplynulých dvou týdnech nelze brát zas tak vážně. 😄 Snad už to s dalšími knihami bude jen lepší a to přeji i Vám, kteří třeba právě teď něco podobného prožíváte. ♡

Taky už jste se někdy stali obětí čtecí krize? Máte nějaké rady, jak jí překonat, nebo jí předejít? Je to podle Vás jen mýtus? Napište mi do komentářů. Za jakékoliv odezvy budu vděčná. ♡