Pět kroků od sebe

★★★★★

Autor: Rachael Lippincott, Mikki Daughtryo, Tobias Iaconis 

Nakladatelství: Yoli

Stella Grantová má cystickou fibrózu a její kontakt s okolním světem je minimální. Aby neohrozila své šance na transplantaci, musí se chránit před kýmkoli a čímkoli, co by mohlo být nositelem infekce. Šest stop. To je vzdálenost, kterou musí dodržovat. Šest stop – bez výjimky.

Willa Newmana léčba vůbec nezajímá. Každým dnem mu bude osmnáct a pak – sbohem, nemocnice. Vykašle se na léky a konečně si bude užívat života.

Will je přesně tím, od koho by se Stella měla držet dál. Pokud se k němu přiblíží a nakazí se, mohla by přijít o své místo na seznamu čekatelů. Aby se tak nestalo, musí si držet odstup. Čím víc se ale s Willem sbližují, tím víc jim předepsaných šest stop začíná připadat jako trest.

Jaké by to asi bylo, kdyby si pro sebe mohli ukrást trochu té svobody, kterou jim vzala jejich nemoc? Co by se stalo, kdyby zkrátili vzdálenost na pět stop?

Když jsem na knížku narazila, už obálka prozrazovala, že se nebude jednat o žádnou průměrnou contemporary, ale o něco výjimečného. A taky, že ano. Bylo to boží! Přiznám se, že ze začátku mi kniha trochu připomínala Hvězdy nám nepřály a taky jsem ji s touhle Greenovkou srovnávala. S každou další kapitolou jsem ale poznávala, že se jedná o dva úplně odlišné příběhy, které ale oba zbožňuju!

,,Jestli mám umřít, chci nejdřív začít žít."

Kniha byla psána trochu jiným způsobem, než jsem původně očekávala, tedy v přítomném čase a hned ze dvou pohledů. Nakonec jsem ale zjistila, že mi přítomný čas vůbec nevadil a dokonce se mi v tomto případě i líbil. Psaní z pohledu Stelly a Willa navíc nabídlo dva úhly pohledu na život i jejich nemoc, cystickou fibrózu. O té jsem se díky knížce dozvěděla spoustu nových věcí a alespoň trochu pochopila, jak může být život s ní omezující. 

,,Jestli je tohle všechno, co kdy od života dostaneme, tak si to vezmeme."

Emoce ve mě hýřily po celou dobu čtení. Mnohokrát jsem se nahlas rozesmála, ke konci trochu poplakala, ale po většinu příběhu jsem se přihlouple uculovala nad vývojem vztahu dvou hlavních hrdinů. Doteď mě navíc naplňuje pocit štěstí, což se mi stává po dočtení jen velmi málo knih. 

,,Nemysli na to, co všechno můžeš ztratit. Mysli na to, co všechno tím získáš."

První moje věta po dočtení knížky byla - Miluju to!  A je tomu opravdu tak. Stella a Will se zamilovali do sebe a já do nich a do jejich krásného a dojemného příběhu. A abych pravdu řekla, jsem neskutečně ráda za to, že jsem si knížku jen nepůjčila z knihovny, ale mám ji i doma na poličce a hezky vystavenou a vylepíkovanou. Už teď je mi totiž jasné, že to nebylo naposledy, co jsem ji četla.

U které knížky jste se posledně rozbrečeli? Napište mi do komentáře. Za jakékoliv odezvy budu vděčná. ♡