Autor: Jenny Han
Nakladatelství: Jota
Belly měří svůj život v létech, a tím nemyslíme roky, ale roční období. Všechno zajímavé a báječné se v jejím případě odehrává výhradně od června do srpna. Zimy jsou dobré pouze na to, aby počítala týdny do dalšího léta, kdy konečně s mámou a bratrem Stevenem odjede jako každý rok k moři. Tedy přesněji řečeno do prázdninového domu přímo na pláži, který patří Suzanně, mámině nejlepší přítelkyni. A k Suzanně a jejímu domu zase neodmyslitelně patří její dva synové, Konrád a Jeremiáš. Tuhle dvojičku zná Belly odmala a co si pamatuje, jenom netrpělivě čeká, až si jí kluci začnou konečně všímat a vezmou ji mezi sebe. A toto léto se to konečně stane. A navíc se z nevýrazného káčátka vyloupne krásná labuť. Belly je k údivu všech najednou krásná mladá dívka. Jenže v toto báječné a zároveň hrozné léto se změní i všechno ostatní. Vlastně se promění Bellin celý život. K lepšímu i k tomu horšímu…
Na sérii Léto jsem slyšela už tolik chvály, že bylo skoro nemožné, aby mě minula. Po mém zklamání z Rudá jako rubín jsem se ale pro jistotu do prvního dílu pustila bez jakýchkoliv očekávání a možná jsem z něj proto byla ještě víc nadšená. Knížka mě od začátku chytla a díky krátkým kapitolám velmi rychle ubíhala. Jednoduchý styl psaní zajistil to, že jsem nad textem nemusela přemýšlet a hezky jsem si odpočinula. Celé to bylo milé a sladké, ale sladké tím neotravným způsobem, specifickým pro Jenny Han, u kterého máte pocit, že tohle byste mohli prožít v reálném životě.
,,Je těžké zahodit společnou minulost. To má pak člověk pocit, jako by zahazoval kus sebe samého."
Moc se mi líbily kapitoly věnované vzpomínkám na předešlá léta, které uvádějí do kontextu některé narážky v textu. Super byla i atmosféra, díky které bych si snad i v zimě připadala jako uprostřed nejteplejšího období v roce. Léto z knížky zkrátka vyzařovalo, a hlavně proto se podle mě hodí jako oddechovka někde k vodě.
,,Ztracené okamžiky už nejdou najít. Prostě zmizí. Jsou pryč."
Postavy jsem si hned na prvních stranách oblíbila. Hlavní hrdinka sice byla trochu (hodně) nerozhodná, ale to máme vlastně stejné. Na jejím místě bych se pravděpodobně chovala dost podobně. Děj tak trochu připomínal rovnou čáru, pouze s malými záchvěvy. Ke konci ale těchto záchvěvů přibývalo, jelikož přibývaly i zvraty. A nebylo to zas tak sluníčkové, jako většina knížky. Právě díky konci mi příběh přišel ještě o něco víc reálný, s čímž jsem byla spokojená.
,,Vítězství je tisíckrát sladší záležitost, když vás ostatní mají za outsidera."
Dlouho jsem přemýšlela nad hodnocením, jestli ho mám nechat v podobě, v jaké ho vidíte teď, nebo mám jednu hvězdičku ubrat. V konečném výsledku ale vlastně nevím, proč bych knize těch pět hvězdiček neměla dát. Bavila mě, užila jsem si ji a to mi stačí.
Jaké roční období máte nejraději? Napište mi do komentářů. Za jakékoliv odezvy budu vděčná. ♡
Komentáře
Okomentovat