Autor: Jenny Han
Nakladatelství: Jota
Belly strávila dosud každé léto svého života v domě na pláži v městečku Cousins. Jenomže teď se všechno změnilo. Když už to téměř vypadalo, že s Konrádem, svou osudovou láskou, přece jen začne chodit, nakonec skončila jen se zlomeným srdcem. A teď ji čeká vůbec první léto doma, ve městě. Bez pláže, bez oceánu a hlavně bez těch, které má po své rodině nejraději na světě — bez Susanny, bez Jeremiáše a samozřejmě i bez Konráda. Nejlepší Bellyina kamarádka Taylor má spoustu náhradních prázdninových plánů („Vždyť i tady jsou super kluci! A bazén taky, no ne, Belly?“). Jenomže pak jednoho dne zazvoní Belly mobil a Jeremiáš jí oznamuje, že Konrád zmizel. Všechno napovídá tomu, že odjel do Cousins. Proč? Co ho k tomu přimělo? A tak se Belly s Jeremiášem vydávají na záchrannou misi do tolik milovaného letního domu.
Milostné trojúhelníky jsou zlo. Ne, že bych je vyloženě nenáviděla, ale štvou mě. Štve mě, když se hlavní hrdinka neumí rozhodnout, kdo že je ta láska jejího života, a když už se rozhodne, štve mě to taky, protože mám pocit, že se rozhodla špatně, ačkoliv jsem si celou dobu přála, aby si vybrala toho, koho si nakonec vybrala (dává ta věta smysl?). A právě trojúhelník je taky jedním důvodem, proč knížka v hodnocení přišla o hvězdičku. Druhým a neméně důležitým je ten, že se hlavní hrdinka chvílemi chovala jako malé děcko a dost mi tím lezla na nervy.
,,Když zemře někdo, koho milujete, máte pocit, že se to ve skutečnosti nestalo. Přijde vám, jako by se to stalo někomu jinému. Jako by to byl něčí cizí život."
Negativa knihy už jsem uvedla, takže se teď můžu vrhnout na tu příjemnější část, tedy na klady. A těch je díkybohu víc. Vyzdvihnout musím především rozvržení knihy. Oproti první části trilogie jsou zde vypravěči hned dva. Belly, z jejíhož pohledu je psána většina textu a Jeremiáš, který dostal prostor v podobě několika kapitol. Líbilo se mi dívat se na některé situace i z jiného pohledu, než z pohledu Belly a víc pochopit Jeremiášovi pocity a chování. Zaujalo mě i to, že se tentokrát příběh neodehrává během celého léta, ale pouze během několika málo červencových dnů, což knize dodává zajímavou atmosféru.
,,Je hrozné, jak se sliby dají lehce porušit. Jakoby nic..."
Stejně jako v první knize se mi líbilo, že ačkoliv se jedná o oddechovku, není děj úplně pohádkový a řeší se v něm i vážnější témata. Příběh tak alespoň mně přišel víc opravdovější. Hodně jsem si oblíbila taky to, jak se hlavní hrdinové ve svém vyprávění vrací do svých vzpomínek ze dětství i nedávné minulosti, což působí nostalgicky a oživuje to děj.
,,Člověk nikdy neví, že vidí nějaké místo naposledy. Nebo člověka."
Z druhého dílu Léta nejsem tak nadšená jako z prvního, ale i tak si knížka vysloužila hezké hodnocení. Odpočinula jsem si u ní, vykouzlila mi úsměv na tváři a konec mě naladil na třetí část trilogie, do které se brzy pustím a jsem na ni opravdu zvědavá.
Štvou Vás v knihách milostné trojúhelníky? Nebo je máte naopak rádi? Napište mi do komentářů. Za jakékoliv odezvy budu vděčná. ♡
Komentáře
Okomentovat