Hledání Aljašky

★★★★★

Autor: John Green

Nakladatelství: Yoli

Šestnáctiletý Miles, posedlý sbíráním posledních slov významných osobností a touhou hledat „velké Možná“, je spíše outsiderem mezi svými vrstevníky. Jeho život získá zcela novou podobu, když přejde na internátní školu Culver Creek. Zde se rychle spřátelí se svérázným spolubydlícím a okouzlující, naprosto nepředvídatelnou Aljaškou Youngovou. Okamžitě je vtažen do světa, kde se porušují školní pravidla, pořádají různé večírky i provokace. Miles ožívá v dennodenním kontaktu s novými kamarády a stále víc miluje fascinující Aljašku. A tak vývoj směřuje k okamžiku, kdy se všechno nečekaně navždy změní...

Hned na začátku je nutno podotknout, že tomuto příběhu patří obrovský kus mého srdce. Chcete-li alespoň nějaké odůvodnění, jak k tomu došlo, čtěte dál, pokud Vám to stačí takhle, pusťte se bez váhání do knížky nebo seriálu. Je totiž dost možné, že si tahle Greenovka získá i Vás a ani tak docela nebudete vědět proč. 

„Člověk myslí, že umí chodit po vodě, jenže pak se ukáže, že má jen načuráno v botách.“

První, čeho si čtenář na knize všimne je její dělení na PŘEDTÍM a POTOM. Nebudu Vám spoilerovat, co to vlastně znamená, jen podotknu, že se mi tenhle nápad moc líbil. Stejně tak se mi líbil nápad se značením kapitol, které s těmito dvěma částmi knihy souvisí. 

Asi Vám nemusím říkat, že tahle kniha byla plná citátů, protože to jsou všechny Greenovky. Hledání Aljašky je ale i kniha nacucaná vtipnými momenty a pasážemi, takže pokud se chcete smát, tohle je jasná volba. 

„Jak se kdy dostanu z tohohle labyrintu?“

Letos jsem oproti minulému roku, kdy jsem knihu četla poprvé, byla v úplně nové situaci. Před několika měsíci jsem totiž viděla seriálové zpracování téhle mé srdcovky, a tak mě ani nepřekvapilo, když jsem s ním při čtení knihu srovnávala. Co mě ale opravdu překvapilo, byl výsledek tohoto srovnávání, ze kterého vyšel seriál jako vítěz. Fakt? Seriálová/filmová adaptace může být lepší než knížka?! Jo, fakt může. Hledání Aljašky je toho důkazem. Mnohé pasáže byly upraveny nebo přidány k obrazu tvůrců adaptace, což vedlo jedině k vylepšení už tak skvělého děje (tento fakt jsem se ale rozhodla v konečném hodnocení opomenout a posuzovat knihu, jako bych seriál nikdy neviděla). 

„Myslel jsem na to, že kdyby lidi byli déšť, já bych byl mrholení a ona hurikán.“

Velkým plusem knihy jsou rozhodně postavy. Každá má svůj příběh, svou zvláštnost, své problémy a svou hloubku. Hlavní postavy miluju všechny, a to i přes věci, které se mi na nich třeba tolik nelíbily. Mluvím teď především o cigaretách a alkoholu, nedokážu si totiž představit, že bych se já sama v šestnácti opíjela a kouřila jednu krabičku za druhou (nevím ani, jestli si to umí představit sám autor). Ve výsledku si ale myslím, že to k postavám patří a bez tohohle všeho by to nebyli oni a především by to bez tohohle všeho nebyla Aljaška Youngová. 

„Kéž bychom znali nekonečný řetěz následků, které vzejdou z nejmenších našich činů.“

Co si budem, bylo to i přes drobné chybičky super mega i na podruhé. Ničím lepším jsem nemohla zakončit letní prázdniny a začít nový školní rok, nebo alespoň lepší knihu pro tuto příležitost neznám. Tímto proto děkuju Aljašce, Válečkovi, Plukovníkovi a Takumimu za krásně strávené dny a uvidíme se na stránkách knihy zase za rok! A samozřejmě děkuji Johnu Greenovi, bez kterého by nikdo z nich neexistoval (a že by to byla velká škoda!).

Máte příběh, ke kterému se můžete vracet kdykoliv? Napište mi do komentářů. Za jakékoliv odezvy budu vděčná. ♡