Prokletý rok

★★★★★

Autor: Kim Liggett

Nakladatelství: CooBoo

Dívkám ve vesnici se tvrdí, že mají moc vyrvat spořádané muže z náruče jejich manželek. Proto jsou v šestnáctém roce života vyhnány do divočiny, kde se musí od této magie očistit – ne všechny se však vrátí. Tierney Jamesová sní o společnosti, kde mají ženy větší hodnotu než kus masa. Ale jak se blíží její vlastní prokletý rok, zjišťuje, že hrozba nečíhá jen v lesích. Nebezpečí se skrývá v nitru samotných dívek.

Jak už jsem se měla možnost na vlastní kůži několikrát přesvědčit, to, že je kniha všemi doporučovaná, ještě neznamená, že se musí nutně líbit i mně. Naštěstí to ale není případ Prokletého roku, knihy s velmi pozitivními recenzemi a označením HumbookTip, která předčila všechna má očekávání, a že byla vážně vysoká, a dokonce se stala jednou z nejlepších knih, co jsem kdy četla. 

,,Protože... kdo by se nechtěl cítit mocný? Kdo netouží mít pro jednou konečně kontrolu nad vlastním životem? Protože co z nás zbyde, když ji nemáme?"

Děj je zasazen do silně patriarchální společnosti s krutými tradicemi, jakou je právě i prokletý rok, takže asi nikoho nepřekvapí, že feminismus a girl power jsou jeho hlavní myšlenkou. A právě ta vnáší do mrazivé atmosféry příběhu krásu a hlavně naději.  

Na knize je úžasná ta realističnost a propracovanost, to, jak si autorka dala záležet na detailech, jako je jazyk květin nebo barvy stuh, které ženy nosily ve vlasech, a v neposlední řadě i na poděkování, které se v tomto případě určitě vyplatí nepřeskočit.

,,Nebe je kluk v domku na stromě, co má studené ruce, ale hřejivé srdce."

Hrozně moc jsem si oblíbila i romantickou linku a postavy, včetně jejich psychologie, která byla velmi zajímavá a vlastně i dost děsivá, a která ve většině případů určovala dějové zvraty. No a právě ty spolu s kupou tajemství a nečekaných odhalení zajistily, že jsem se u čtení ani chvilku nenudila a dychtivě jsem hltala každé slovo až do úplného konce. Ten je na celé knize asi nejlepší. Hrozně silný a hrozně krásný. A emočně naprosto zničující. Hlavně díky němu jsem si knížku tolik zamilovala. Běžně se mi totiž nestává, že bych ještě dlouho po dočtení poslední kapitoly cítila tolik emocí, a už vůbec ne v takové síle, jako tomu bylo u Prokletého roku. Brečela jsem, cítila se zlomená a zároveň plná síly a naděje. Nedokážu přesně popsat, co ve mě kniha vyvolala, ale vím jistě, že jde o čtenářský zážitek, na který jen tak nezapomenu. 

,,V tom vězí ta potíž, když pustíte dovnitř světlo - když zase zmizí, zdá se tma temnější než předtím."

Kdybych Vám z knih, které jsem prozatím letos přečetla měla doporučit jen jednu jedinou, byla by to tahle nádherná podivnost. Takže, dejte tomu šanci. Fakt. Z mého pohledu to rozhodně stojí za to! 

Jaká kniha Vás posledně emočně úplně odrovnala? Napište mi do komentářů. Za jakékoliv odezvy budu vděčná. ♡