Spáč

2,5★/5★
Autor: Mackenzie Cadenhead 
Nakladatelství: Omega

Sarah je oblíbená vysokoškolačka, úspěšná atletka, dokonce sbalila nejlepšího univerzitního fotbalistu. Je tu ale jeden problém: trpí REM, poruchou chování ve spánku, což znamená, že své sny pohybově prožívá. To vedlo k některým závažným společenským faux pas, jako je zlomený přítelův nos nebo zlomená ruka nejlepší kamarádky.

Na trhu se objeví nejnovější lék zvaný Dexid a zdá se, že problémy Sarah jsou vyřešeny. Po prvním užití léku sice leží celou noc v posteli jako Šípková Růženka, ale ve skutečnosti objeví úžasné schopnosti nového léku. Může vstupovat do snů jiných lidí. A tak se ve svém vysněném ideálním světě seznamuje s Wesem. Ale když Wese za ní druhý den přijde do školy, uvědomí si, že tahle pilulka nabízí mnohem víc než jen klidný spánek.

A tak Sarah začne vést paralelní život, který má ohromný vliv na ten skutečný. Mohla by třeba zlikvidovat šikanu na škole. Ale mohla by toho udělat mnohem víc...

K této knize se dokonale hodí hláška z Harryho Pottera, která byla v poslední době použita hned na několika bookstagramech ve spojitosti s nejnovějším dílem Stmívání, a to - trpěla jsem, ale náramně jsem si to užila. 😄 Bylo tomu totiž vážně tak. Zábava a chytání se za hlavu šly v mém případě při čtení Spáče ruku v ruce.

,,Je snadné být sluníčkář, když je váš život jedna velká pohádka."

K přečtení knihy mě nalákal její nápad, který je opravdu originální. Zajímalo mě, a stále zajímá, téma poruch REM spánku, lucidního snění a snů celkově a tohle vše je v knize přiblížené a zajímavě vysvětlené. Jen jsem čekala, že se snovým toulkám bude věnovat víc času. Místo toho autorka nabídla spíš středoškolské drama zakládající se na boji o popularitu (ano, středoškolské, ačkoliv v anotaci se píše, že hlavní hrdinka je vysokoškolačka), které je pouze obaleno světem spáčů. 

,,Dobro je ovšem subjektivní termín. Pro někoho je to splněný sen a pro někoho zase noční můra."

Čtivost a rychle ubíhající děj se knížce musí nechat. Já osobně jsem ji měla přečtenou za dvě odpoledne. Občas jsem si ale při čtení přála, aby autorka trochu zpomalila a děj si vychutnala. Konkrétně jsem toto pociťovala u akčních scén, do kterých jsem se sotva stihla vžít a už byl konec. Chyběly mi taky rozsáhlejší popisy prostředí a líčení pocitů. 
Co ale stálo za to, bylo zakončení. Celkem mě překvapilo a byla jsem s ním spokojená, ačkoliv si ho autorka mohla opět víc užít. 

,,Někdy právě ty nejhorší příběhy dají člověku potřebnou lekci."

Jestli jsem u Rudá jako rubín mluvila o uspěchané romantice, to jsem ještě nevěděla, co mě čeká u Spáče. 
No a postavy, ty jsou za mě v tomto případě naprostá katastrofa. Nebyly mi vůbec sympatické, jejich chování mi přišlo nelogické a o nějaké propracovanosti nebo hloubce nemůže být už vůbec řeč. Jejich pohlížení na svět mi navíc přišlo hrozně povrchní a dost kruté. Body shaming, šikana a pomstychtivost jsou pro ně evidentně na denním pořádku, což podle mě není úplně v pořádku.

,,Spousta věcí se dá nazvat tragickými, od ztraceného lesku na rty po zlomené srdce. Jak ale nazvete to, když bezmocně sledujete někoho, kdo ve vteřině ztratil všechno, co znal?"

Nakonec nad zábavou přece jen o kousek vyhrálo utrpení, a tak si Spáč, kniha s krásnou obálkou, ale ne zas tak úžasným vnitřkem, ode mě vysloužil podprůměrné hodnocení a vlastně úplně první hodnocení pod tři hvězdičky, jaké jsem kdy udělila (ačkoliv, když se na to dívám zpětně, získalo by jej víc knih). Za mě prostě raději sáhněte po jiné knize, třeba po nějaké z těch, které jsem doporučovala v minulých recenzích.

Zdálo se Vám někdy o nějaké knize, filmu nebo fiktivní postavě? Napište mi do komentářů. Za jakékoliv odezvy budu vděčná. ♡

Komentáře