Autor: Ransom Riggs
Nakladatelství: Jota
Poté co odvrátil obrovskou hrozbu, která téměř zničila svět podivných, se Jacob Portman vrací tam, kde jeho příběh začal – na Floridu. Avšak s tím rozdílem, že teď jsou slečna Peregrinová, Emma a jejich podivní přátelé s ním a snaží se co nejlépe splynout se světem normálních. Ovšem bezstarostné dny na pláži a poznávání reálií 21. století brzy přeruší objev – podzemní bunkr, který patřil Abeovi, Jacobovu dědečkovi. Na povrch vycházejí překvapivé informace o Abeově dvojím životě, dávná tajemství se odhalují přímo před očima. A Jacob začíná poznávat nebezpečný odkaz, který zdědil a který byl jeho součástí dávno předtím, než vstoupil do časové smyčky slečny Peregrinové. V sázce je teď víc než kdykoli dříve. Jacob a jeho přátelé jsou vrženi do temného světa amerických podivných – do světa, v němž existuje jen několik ymbryn a téměř žádná pravidla. V brilantním pokračování úspěšné série o podivných dětech slečny Peregrinové na vás čekají nové zázraky, nebezpečí i láska. Příběh opět provázejí zvláštní dobové fotografie, v tomto zcela novém americkém dobrodružství dokonce barevné.
Konečně jsem se zase v rereadingu Sirotčince posunula! Už mi za těch pár měsíců začínal chybět. 💔
Tento díl se od předchozích liší tím, že se odehrává z větší části v současnosti a celkově dochází k výrazné změně v uspořádání světa a v atmosféře. To se promítlo i na jedné nepostradatelné složce fantastického designu série, mých milovaných podivných fotografiích. Ty jsou zde totiž poprvé barevné. 🎨
Po celý můj život mě normální lidé většinou vyváděli z míry — to, jak absurdně se snažili udělat dojem jeden na druhého, to, za jak nevalnými cíli se ženou, to, jak banální jsou jejich sny. To, jak lidé odmítali všechno, co nezapadalo do jejich úzkého rámce přijatelnosti, jako by ti, kdo myslí, jednají, oblékají se anebo sní jinak, byli hrozbou pro samotnou jejich existenci.
Děj jsem si z předchozího čtení nepamatovala skoro vůbec, což jsem vlastně ocenila, jelikož jsem si tak všechny zvraty, tajemství a napětí mohla užít znovu naplno. 😌
Co mi ale z minula utkvělo v mysli byl přerod jednoho ze vztahů, který jsem prvně špatně nesla, ale teď, po pár letech a se špetkou životní moudrosti navíc, mi vlastně přišel logický a reálný.
Měli bychom být všichni volní a moci jít, kam chceme. Každý zákon, který člověku bere svobodu, je třeba ignorovat.
Vždycky, když dočtu nějaký z dílů, nabydu dojmu, že už mé podivné přátele snad nemůžu milovat víc, ale každá další kniha mě přesvědčí o opaku. Zbožňuju jejich osobnosti, jedinečný humor každého z nich, to, že jsou součástí mého života, i když jsou fiktivní. ❤️
„Můj Bože,“ hlesl Millard. „Co je tohle za zemi?“
„Krutá,“ řekla Emma.
Paul si vzdychl. „Existuje nějaký jiný druh?“
Ačkoliv zatím dávám trochu přednost stylu první trilogie, nemůžu hodnotit Mapu dní jinak, než pěti hvězdičkami. 😊 Kniha mě velmi bavila a spolehlivě mě nalákala na ty poslední dvě nadcházející.
K jaké postavě ze Sirotčince slečny Peregrinové máte nejblíže? Já asi k Jacobovi, máme podobné zkušenosti a názory, akorát já nejsem tak odvážná. 😄❤️
Komentáře
Okomentovat